AUTUMN

Krásné ráno Omlouvám se, že nebyl dlouho žádný článek, neměla jsem na to nějak čas. V tom dnešním se vám podělím o moje podzimní radosti. Blíží se nám Halloween ale jelikož žijeme v České Republice, o tento parádní svátek přijdeme. Někdy si říkám, že je to škoda ale co naděláme, u nás se slaví jiné věci. Mimochodem, taky rádi nakupujete různé svíčky a zdobíte si nějak pokoj? Já tohle miluju. A proto jsem se rozhodla, že si poprvé koupím YANKEE CANDLE, vždycky jsem ji chtěla ale odrazovala mě cena, protože dát 499 Kč za svíčku není zrovna normální. Asi si říkáte že mám pravdu ale prostě jsem se rozhodla ji koupit a rozhodně toho nelituji, voní úžasně. Rádi se ráno jenom tak valíte v posteli když nemusíte vstávat do školy nebo do práce a koukáte na různé filmy? Já ano a tohle podzimní období naprosto zbožňuji. Mám hrozně moc ráda když venku prší a padá mlha. O víkendu vždy sleduji svůj oblíbení seriál Hawaii Five-0, což jste si mohli všimnout, že o něm taky budu i psát. Ale taky hrozně moc ráda koukám na TWD (The Walking Dead) kdo na tento seriál kouká tak určitě ví. A jak jste na tom s podzimem vy? Slavíte to nějak speciálně, chodíte na různé večírky a sledujete horory? Já si myslím, že horory k tomuhle svátku rozhodne patří, ale někdy jsou až tak moc strašidelné, že se na to proste nedá dívat

THE WALKING DEAD

HAWAII FIVE-0

HAWAII 2015

KONEČNĚ NA HAWAII 

 KUALOA RANCH 

DEAMOND HEAD 

PEARL HARBOR 

KOKO HEAD

DALŠÍ FOTKY PŘIBUDOU POZDĚJI :) TOHLE JE MENŠÍ OCHUTNÁVKA :)

ALOHA (část první)

V tomto článku se přesuneme zpátky o měsíc, konkrétně do neděle 6.září, kdy začala TA velká událost.

Zajímalo by mě, co si vlastně představujete pod pojmem Aloha. Toto slovo má mnoho významů, každopádně pro obyvatele Hawaie je to nejčastěji pozdrav. Ano asi jste pochopili správně, tento článek je věnovan mé cestě na Hawaii. Vždy jsem snila o tom, že se jednoho dne podívám na jeden z těchto krasných ostrovů. No a ten osudný den byl právě 6.září.

Už týden před odletem jsem běhala po nákupech a sháněla věci, co potřebuji do letadla. No dobře, možná to bylo i o něco dřív než týden před ;). Každopádně znáte to, na palubu letadla musíte mít omezené množství tekutin, žádné ostré předměty atd atd. Co si budeme povídat, každý, kdo alespoň jednou cestoval letadlem tyto přihlouplá pravidla zná. Ale už dost o balení a shánění věcí, to nikoho přeci nezajímá a proto se přesuneme rovnou na letiště.

Bohužel já jsem z Brna a my odlétaly z Prahy, takže na Letiště Václava Havla (pro všechny to stějně na vždy bude Ruzyně :D) mě čekala ještě dlouhá cesta. S kamarádkou jsme si daly sraz na Terminálu 1, z kterého jsme také odlétaly. Náš let měl startovat v 18:30, takže jsme se v klidu nechaly odbavit a pak už hurá za pasovou kontrolu kam už smí pouze cestující. A teď co? Říkáte si, co tady mám jako dělat dvě hodiny? Mmm tak půjdeme kouknout po nějakém jídle. Nakonec jsme skončily s lahví obyčejné vody za 80kč. Také jsme zažily menší adrenalit při jízdě výtahem, vypadalo to, že každou chvíli se něco utrhne a my skončíme bůhví kde (poznámka pro mě: Už nikdy nelez do výtahu na letišti.).

Nakonec dvě hodiny utekly jako voda a naše letadlo bylo připravené k odletu. Čekala nás dlouhá 10 hodinová cesta do Soulu, s krátkým mezipřistáním v Tokiu a pak už hurá dalších 10 hodin směr Honolulu. Musím vám říct, že 20 hodin v letadle není nic pro mě. A proto, když letadlo začalo klesat a moje kamarádka byla přilepená na okénko a brečela radostí, já se snažila v sobě udržet obsah svého žaludku, pokud v něm tedy ještě něco zbylo. Když konečně kola letadla dosedla na rozžhavenou letištní dráhu, vydechla jsem úlevou.

Vystoupily jsme z letadla a po nekonečně dlouhé chodbě se dostaly k několika různým druhů kontrol, které pro nás byly nachystány. Každý nás strašil jak je pohovor s imigračním úředníkem složitý a že trvá dlouho. Chcete říct naši zkušenost? Přistoupily jsme k velmi sympatickému pánovi, který nám sebral otisky prstů a poté vyfotil náš unavený obličej. Zeptal se odkud jsme, jestli jsme příbuzné, dal nám razítko do pasu a hurá byly jsme volné. Možná kdybychom přiletěly například do New Yorku nebo Los Angeles, kontrola by byla přísnější ale co vám budu vykládat, po 20hodinové cestě jsem byla opravdu ráda, že nás zbytečně nedusil. Z imigračního jsme zamířily rovnou pro kufry a spadl nám kámen ze srdce, když jsme je uviděly v pořádku postavené bokem. Spokojeně jsem vzala svůj a vyrazila směr východ, když v tom za sebou slyším křik. Ano, ze všech těch stovek kufrů si protidrogová kontrola vybrala ten můj. Přiběhla ochranka s bíglem a ten radostně objevil kaštan, který paní do mého kufru schovala. Celé věci jsme se zasmály a vyrazily směr východ, kde nás měl čekat náš odvoz do hotelu.

Trocha úvodu do začátku

Rozhodla jsem se že začnu psát tento blog.

Možná si říkáte, proč to dělám?

Je to úplně jednoduché, už  hodně dlouho chci začít psát nějaký blog tak teď jsem se k tomu konečně odhodlala. Stačí kliknout na web a začít jednoduše psát.

Deník je skvělý způsob jak si zachytit své myšlenky a postřehy, alespoň jsem to někde slyšela. A proto jsem se rozhodla, že se vám tady budu hlásit pravidelně když budu mít nápad na článek .

Každý z vás máte určitě nějaký oblíbený seriál nebo knížku prostě cokoliv?

Když má vzniknout nějaký nový seriál tak to taky nemá úplně jednoduchý aby si chytil sledovanost a začal patřit mezi ty nejlepší. Co denně se snaží upravit myšlenky nového dílu. A proto to bude na stejno i tady s webem.
Budu se moc snažit ho co nejlépe zlepšovat a budu se snažit psát co nejvíc smysluplně a hlavně budu psát o tom co vás bude nejvíce zajímat a hlavně bavit.

xoxo GirlOnline